Vávra Vladimír

V sedmdesátých letech jsem vystudoval filmovou a televizní produkci na pražské FAMU a po promoci jsem nastoupil jako redaktor skladby programu do tehdejší Československé televize. Vedle toho jsem žurnalisticky přispíval - zejména rozhovory s herci a filmovými tvůrci - do časopisů Záběr, Kino, Květy, Týdeník Čs.televize, atd. V roce 1982 jsem emigroval do bývalé Spolkové republiky Německa a usadil se v Mnichově, kde jsem dodnes. Zde jsem také začínal jako volný spolupracovník československého oddělení Rádia Svobodná Evropa a současně jsem v jazykové škole U.S.Army určené pro výcvik vojenských tajných zpravodajců vyučoval češtinu. Po pádu komunismu a po následném přestěhování obou výše uvedených institucí z Německa jsem se přeorientoval na obchodní činnost, ve které se pohybuji dodnes. Zájem o literaturu jsem zdědil v genech, mladší bratr mé babičky z otcovy strany, tedy můj prastrýc, byl Karel Vaněk, novinář a spisovatel, který mimo jiné po Haškově smrti dopsal Švejka. Útvar krátké povídky mne svou úsporností odjakživa fascinoval. A když se mi před mnoha desetiletími dostala do ruky kniha Tichá hrůza, soubor povídek světových autorů žánru hororu a fantazie, okamžitě jsem věděl, že „to je ono“. Jinými slovy, že i já, pokud se někdy v budoucnu odvážím zasednout za spisovatelský stůl, nebude jiné volby než „cesty temným lesem...“ Zda-li se mi to alespoň částečně podařilo, ať posoudí čtenář sám.