Scheuer Petr

Pochází ze staré české rodiny s německými předky, narodil se v r. 1968 v Lanškrouně, kde nikdy nebydlel, než nastoupil do školy, čtyřikrát se stěhovali, ale základní školu vychodil celou v Červené Vodě, v půli střední školy (silnoproudé elektrotechniky v Dobrušce) se stěhoval opět, do Trutnova, a těch stěhování bylo ještě pár, poslední před asi čtyřmi lety do Libřic u Hradce Králové, kde dnes bydlí se svou ženou a několika malými i většími dětmi. Do školy chodil rád, ale odnesl si z ní pocit, že škola má za úkol dětem učení zprotivit. Podobnou, ale mnohem, mnohem intenzivnější má zkušenost s justicí, která, alespoň ve své opatrovnické složce, má zjevně za úkol šířit bezpráví. A používá k tomu bandu zparchantělých mrch v rouše soudcovském, řekl by upřímně. A těšil by se, že se nějaká potrefená husa ozve, aby mohl doložit, že má pravdu. Psal a píše rád a hodně. První dílo napsal v jedné z prvních školních tříd, jmenovalo se Jak indiáni poznali střelnou zbraň a bylo o tom, jak indiáni poznali střelnou zbraň. Zřejmě. Bohužel, zůstal mu z něj v paměti pouze obraz papíru posetého oranžově zatrženými gramatickými chybami. A bohužel ještě jednou, dodnes se ze svého okolí dočká přinejlepším opravy gramatických chyb. Obsahové a stylistické nedostatky si však s sebou dál vleče trpělivě a s úsměvem. Třeba zrovna teď je to s úsměvem, jinak spíš jen trpělivě. A někdy útrpně. Podle jeho scénáře natočila Česká televize film Pátek čtrnáctého, když jej poslal do soutěže O dýmku Sherlocka Holmese. Nevyhrál, ale scénář tam zaujal. Dostal ho k přepracování kmenový televizní autor, přičemž z toho původního zbylo ve výsledku zhruba 70%. A přičemž ten původní scénář měl asi 160%. (To znamená, že kmenový televizní scénárista musel hodně krátit.) Dílko, které je zde uveřejněno, je malou sbírkou pohádkových vyprávění, která jsou uvedena tímto (všeříkajícím) textem: Usínáte při čtení pohádek dřív než vaše děti? Tak jim nečtěte a zkuste vyprávět. Vymýšlejte si. Při tom neusnete. A není to tak těžké, jak se zdá. Jen nečekejte, že to bude vyprávění jako z pera Karla Jaromíra Erbena. Byli byste zklamaní. Vaše děti ale ne. Ty nic takového nečekají. Vaše děti chtějí, aby to bylo zajímavé – a hlavně, aby to bylo tak trošku o nich. Prostě se nebojte a řekněte jim o nich něco pohádkového. Třeba, že se jim neuklizené hračky pomstí a budou je v noci tahat za uši. Třeba. Zkuste to. Dělejte to jako dítě, když maluje obrázek. Nepřemýšlí, nepochybuje a prostě ho namaluje. Že není dokonalý? Ano. No a?! Nemusí být dokonalý, protože je krásný. Tato knížka je vám malou inspirací. Vaše vyprávění bude možná o trochu lepší, může být i mnohem lepší, a nebo bude maličko horší. Na a? To je jedno. Rozhodně bude dobré – a pro vaše děti bude tím úplně nejlepším. - - -