Konečný Jindřich

Narozen 7. 7. 1940 v Leeden Loose (Německo) – 20. 3. 2009 Plzeň Vyučil se nástrojařem a to řemeslo vykonával do roku 1990, ale vystudoval přitom strojní průmyslovku, jazykovou školu, gymnázium, VUML (1965-68, údajně z recese a nikdy nebyl v KSČ) i Filozofickou fakultu UK, a to obor filozofie a historie (PhDr. 1985). Kromě toho však „Jindra“ studoval i psychologii, sociologii a vědecké řízení. Za normalizace působil v disentu. Pravidelně pašoval knihy a byl členem koordinačního výboru HOS i Nezávislého mírového sdružení. Spolupracovníkem Jiřího Pelikána v Římě i jeho Listů a Pavla Tigrida v Paříži i jeho Svědectví. Z politických důvodů byl Jindřich Konečný odsouzen ke dvěma rokům vězení a jeden si odseděl (1983-84). Dále a pravidelně byl vždy na několik dní umísťován do vazby při oslavách 1. máje, 21. srpna a 28. října. V letech 1990-92 byl poslancem FS, mezi roky 1992-95 pracovníkem Ministerstva zahraničních věcí ČR. Jeho až dnes zvláštní zvyklostí bylo ježdění stopem. Jindřich Konečný publikoval v časopisech a denním tisku a spolupracoval s rozhlasem i televizí. Vedle psaní poezie a prózy se zabýval především tvorbou aforismů, jak dokládá i náš soubor. Je spoluautorem antologií Melodie (Středisko západočeských spisovatelů, Plzeň 1991), Milostné mosty (tamtéž, Plzeň 1992) a Nezabolí jazyk od dobrého slova (Miroslav Huptych a Jiří Žáček, Praha 2005). Doslovem a závěrečnou básní přispěl do knihy svého syna, básníka Tomáše Konečného (1976-2004) Autohumbuk Pana Kondi (Jindřich Konečný, Karlovy Vary 2005). Vydal knihy Antiskepse (Západočeské nakladatelství, Plzeň 1981), Mé příběhy II (Ruiny, Plzeň 1989), Příběhy (Středisko západočeských spisovatelů, Plzeň 1994), Nápadíky Jindry Konečného: z ekonomiky, politiky, erotiky a vůbec života (PETIT, Karlovy Vary 1997), Nové nápadíky Jindry Konečného aneb Pokora vítězí (PETIT, Karlovy Vary 1999), Zpověď Dona Quijota (Předzpěv k eseji, o kterém sním, že jej napíši) (Bílý slon, Praha 2000, samizdatově už Vokno 1989) a další knihy. Žil v Horní Blatné a bývá vzpomínán i jako živel, hospodský kumpán a rozevlátý ctitel žen plný humoru.