Když jsem se již jako ctihodný kmet konečně stal starobním
důchodcem na plný úvazek, uvědomil jsem si, že své chování musím
zcela přizpůsobit této nové situaci. Odpadlo především nepříjemné
ranní vstávání a cesta do práce na částečný úvazek. Tu jsem dosud
podstupoval zcela dobrovolně, abych podepřel svůj ne zrovna oslnivý
starobní důchod. Ale vše musí jednou skončit. Rychle ubývali
odvážlivci, kteří by byli ochotni mě zaměstnat a ještě i platit a také
moje tělesná kondice si k tomu řekla svoje. Najednou jsem tedy měl
mnoho času navíc! Dobrá, ráno si sice přispím, ale co potom? Jak
strávím zbytek dne? Rozhodl jsem se následovat příklad svých kolegů
penzistů a vydal jsem se do parku krmit holuby. Chvíli jsem
s úsměvem pozoroval ty milé ptáčky a jejich úpornou snahu naplnit si
co nejvíce bříška, ale velice brzy jsem se přistihl, že moje myšlenky se
stále intenzivněji ubírají pragmatickým směrem: